† 26. 07. 2011 | kód autora:
7gRcestuju dlouho byla sem 9 v chorvatsku a 1 v bulharsku moc se mi to tam líbilo vchorvatsku sem ze začátku byla s sestrenici mišou a mamkou a dědou to sme se vybouraly tekla nám krev .pak se byla s dědou pánem pak sem byla s kamoskou simcou a dedou pak zas a pak zas a zas a zas aq pak s míšou a s míšou jeji kamoskou a honzou a dedou a se stanou a se zdenkem v bulharsku sem byla s mamkou to sme letely letadlem............
† 26. 07. 2011 | kód autora:
7gRcestuju dlouho byla sem 9 v chorvatsku a 1 v bulharsku moc se mi to tam líbilo vchorvatsku sem ze začátku byla s sestrenici mišou a mamkou a dědou to sme se vybouraly tekla nám krev .pak se byla s dědou pánem pak sem byla s kamoskou simcou a dedou pak zas a pak zas a zas a zas aq pak s míšou a s míšou jeji kamoskou a honzou a dedou a se stanou a se zdenkem v bulharsku sem byla s mamkou to sme letely letadlem............
† 16. 02. 2011 | kód autora:
a53Enchated je muj nejoblibenější film.doufam že mi napíšeš ENCHANTED
† 19. 12. 2010 | kód autora:
7MR Všecko je možné tomu kdo věří - aneb Keep dreaming
Matouš 19,26 Ježíš na ně pohleděl a řekl: "U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všecko."
Především vycházíme z víry v Boha. U Boha je možné to, co je nemožné u lidí.
Každý máme nějakou víru, každý něčemu věříme. Tomu co nám řekli ve škole, tomu co ukazují veřejná média, tomu co o sobě řeknou druzí, nebo dokonce tomu co nám o nás samých od dětství vtloukali do hlavy, aniž by to byla nutná pravda. KAŽDÝ máme víru. Něčemu věříš o sobě, o světě, o Bohu.. Jde jen o to, na čem svou víru postavíš, a do čeho ji vložíš. To do čeho ji vložíš je na tobě. Víra je rozhodnutí daným faktům věřit, nebo ne. Každý den každý z nás dělá takové volby, ať už si to uvědomujeme, nebo ne. Vyvstává otázka, čemu vlastně v dnešním světě věřit. Kolem dokola jedno zklamání za druhým, blamáže v politice, korupce, povrchní dojem šoubyznysu a do toho tichý vnitřní hlas který se snažíme umlčet: O čem ten život vlastně je? Jen si jím probít, a zemřít?
Jan 11,26 A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?"
Z křesťanského hlediska jsou dva póly, kterým můžeš věřit – mimo každodenní záležitosti. Věřit tomu, co říká Bůh, nebo věřit tomu, co říká ďábel. Podívej se, že i ty máš víru.. která z nich to je?
Bůh říká:
Miluji Tě, záleží mi na tobě, mám pro všecko svůj důvod, hlubší plán a význam pro tvůj život. Já jsem jenom dobrý, nic zlého nepochází od mně. Dal jsem za tebe svého vlastního Syna, abys mohl mít život věčný, abych tě vykoupil ze tvých hříchů. Uvěř mi, popros a já ti odpustím a budeš se mnou žít navěky. Jakmile uvěříš a vykročíš ke mně, já tě sevřu do náruče a ukážu ti, že jsem nelhal.
Je nebe a peklo, ale já tě chci v nebi. Tam je ale jediná cesta, vírou – skrz Ježíše.
Ďábel říká:
Tvůj život je pouhé nic, stejně jako život druhých, a celé to nic skončí smrtí v nicotě. Kašli na druhý, žij sám za sebe, užívej si! Bůh je pohádka pro pitomce.
Bohu jde o to, abys poznal skutečné štěstí, radost, opravdové hodnoty, svobodu.. ďáblu jde o to, abys trpěl, aby trpěli druzí, minimálně o to aby tě zajímalo jen tvé vlastní ego a skončil jsi v pekle – protože tam už rozhodnutí pro Boha nelze změnit. V pekle je pozdě. Navěky. Kde chceš strávit svou věčnost? Takže co? Věříš, nevěříš? Ještě myslíš že "nejsi věřící"? Komu tedy budeš věřit? Sám sobě? Člověk nemá vlastní alternativu na víru. Není žádná třetí. Je jenom volba mezi dvěma protipóly.
Lukáš 17,6 Pán jim řekl: "Kdybyste měli víru jako zrnko hořčice, řekli byste této moruši: ‚Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře,‘ a ona by vás poslechla."
Pamatuješ na všecky svoje sny, plány.. Víra v Ježíše přemáhá svět. I ty máš víru, minimálně takovou jako hořčičné zrnko. Vezmi svoje zrnko a zasaď ho na tu stranu, která je správná. To je strana Boha. Dál nemusíš dělat nic.. semínko poroste samo. Můžeš znovu věřit, protože jakmile obnovíš svůj vztah s Bohem, vztah pro který ses narodil, všecko ti bude možné. Protože co je nemožné u lidí, je možné u Boha. Protože všecko je možné tomu, kdo věří. Jen nutno věřit správným věcem.
I jako křesťan, už máš svou víru. Stačí hořčičné zrnko – a to má každý. Tvůj život ale bude vypadat podle toho, zda roste v Boží pravdě, nebo ďáblových taktikách. Odhal ve svém životě komu skutečně věříš.
KEEP DREAMING!
† 19. 12. 2010 | kód autora:
7MR Vzkázal jsem mu toto: "Nic z tohoto, o čem mluvíš, se neděje. Jen sis to vymyslel." ti všichni se snažili nás zastrašit. Mysleli si, že ochabneme a necháme dílo nedokončené, ale já jsem se modlil: "Dej mi sílu".
Když jsem vešel do domu Šemajáše, syna Delajáše, syna Mehetavelova, byl zaražený a řekl mi: "Pojďme se sejít v Božím domě, uvnitř v chrámě. Chrámové dveře musíme zavřít. Chtějí tě totiž zavraždit. V noci tě přijdou zavraždit."
"Člověk jako já by měl utíkat?" řekl jsem na to. "A copak někdo jako já může vejít do svatyně a přežít? Nepůjdu tam." Poznal jsem totiž, že ho neposlal Bůh. Takhle mi prorokoval, protože mu zaplatil Tobiáš a Sanbalat. Zaplatili mu, abych se polekal, poslechl ho a zhřešil. Tak bych jim dal příležitost k pomluvám, aby očernili mé jméno.
Pamatuj, Bože můj, na Tobiáše a Sanbalata i na jejich činy. Pamatuj také na prorokyni Noadiu a další proroky, kteří mě chtěli zastrašit.
Hradby byly dokončeny během dvaapadesáti dnů, pětadvacátého dne měsíce eul. Když se to doslechli všichni naši nepřátelé ve všech okolních národech, byli zděšeni a zdrceni. Poznali, že to dílo pochází od našeho Boha. NBK Nehemiáš 6:8-16
Nehemiáš byl Bohem povolaný, aby znovu vystavěl hradby města Jeruzalém. Dostal od Boha povolání a úkol, ke kterému sám Bůh otevřel všecky cesty a naklonil mu i srdce vladaře, který stavbu povolil. Stejně jako my máme často od Pána svěřený úkol. Nemusí to být ani nic tak velkého jako obnova Jeruzaléma. Může to být "jen" jednoduché povolání kázat evangelium. To je úkol. Který nám svěřil Pán Ježíš. V našem životě je rovněž úkol a povolání milovat Boha, poslušnost. To všecko nám bylo Bohem svěřeno, jako úkol či povolání, ve kterém máme být věrní a dovést jej do zdárného konce. Jakmile je ale v našem životě povolání, okamžitě na to reaguje i náš nepřítel. Jak?
..ti všichni se nás snažili zastrašit. Mysleli si že ochabneme a necháme dílo nedokončené..
Jednou z účinných metod nepřítele, jak nás "oblafnout", zastavit v našem díle, je zastrašování. Následkem zastrašování - pokud se mu podvolíme – je totiž ochabnutí, a odpadnutí od díla. To pak zůstane nedokončené, a nepřítel nad námi zvítězil. Tlak zastašování určitě není jednoduché zvládnout. Samotný Eliáš tomuto tlaku čelil ze strany Jezábel a tlaku podlehl! Co teprve my!
Achab pověděl Jezábel o všem, co Eliáš udělal, a jak pobil všecky proroky mečem. Jezábel pak za Eliášem poslala vzkaz" "Ať mě Bohové potrestají a ještě mi přidají, jestli s tebou zítra touto dobou neskoncuji jako ty s nimi!"
Eliáš dostal strach a utíkal o život. NBK 1.Královská 19:1-3
Další ukázkou zastrašování je příběh Davida a Goliáše. Goliáš se po čtyřicet dnů každé ráno předváděl před Saulovým vojskem, a pouhou demonstrací své velikosti a síly dostal celé vojsko pod moc strachu:
Když Saul s celým Izraelem slyšeli slova onoho Filištína, byli zděšeni a hrozně se báli.
NBK 1.Samuel 16:11
Síla strachu ochromuje, činí nás pasivními, brání tomu abychom dokončili Bohem svěřený úkol a abychom dosáhli vítězství. A přece, není k tomu potřeba nejmenší fazické síly, ani faktů.. stačí jen slova zasetá do našeho srdce a my samotní se o vítězství připravíme. Nepřítel chce abychom se polekali, poslechli ho a zhřešili. Poslechnout strach, reagovat na zastašení plodí hřích – jak vidíme v Nehemiáši:
Zaplatili mu, abych se polekal, poslechl ho a zhřešil. Tak bych jim dal příležitost k pomluvám, aby očernili mé jméno.
Jaký hřích? Nedůvěru Bohu, především. Jakmile zapochybujeme o tom, že Bůh je s námi, že my nedoufáme ve své síly ale v pomoc nejvyššího Boha, snadno zareagujeme "po lidsku", vyřešíme situaci tak, jak nebylo Božím cílem. Útěkem, kompromisem s hříchem, pasivitou.. A jakmile zhřešíme, dostaneme se v dané oblasti plně pod moc nepřítele. Bůh nás vyzývá, že se nmáme poddávat strachu! Pokud se poddáme, zjevně jsme Boha neposlechli a to je neposlušnost. Neposlučnost je hřích, i když na počátku byla zaseta pouhá slova zastrašení do našeho srdce. Hříchem jsme se pak odloučili od milosti Boží, a jsme tak v dané oblasti našeho života nesvobodní.
Tu jsem vám řekl: "Nemějte strach a nebojte se jich.." EKU 1.Mojžíšova 1:29
"Buďte rozhodní a udatní, nebojte se a nemějte z nich strach, neboť sám Hospodin, tvůj Bůh, jde s tebou, nenechá tě klesnout a neopustí tě." EKU 5.Mojžíšova 32:25
Protože děti spojuje krev a tělo, i on se stal jedním z nich, aby svou smrtí zbavil moci toho, kdo smrtí vládne, totiž ďábla, a aby tak vysvobodil ty, kdo byli strachem před smrtí drženi po celý život v otroctví. EKU Židům 2:14-15
Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! EKU Římanům 8:15
Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání, vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce. EKU 1.Jan 4:18
Samozřejmě že valná většina křesťanů zná tyto verše nazpaměť. Ale chci abychom se zamysleli nad tím, jak se nás to může týkat. Pokud taková věc potkala i Božího muže jako je Eliáš, David.. je dost možné že se týká i každého znás. Každý ovšem zápasí s něčím jiným. Řekli jsme, že strach plodí útěk. Je dost možné že před svými strachy utíkáme. Zasouváme je někam do pozadí všedních dnů, ze strachu, že se jim nedokážeme poslavit. Nebo se jim nechceme postavit z lenosti. Není to ale jen drobný problém. Poddávat se strachu znamená otroctví a hřích. My se máme bát jen a pouze našeho Boha!
Zkusme se pomodlit a poprosit Ducha svatého, aby nám ukázal zda se nás to netýká. Nás osobně.
Drahý Duchu svatý
Ty jsi byl poslán abys mne uvedl do veškeré pravdy. Prosím tě, dotkni se teď mého srdce, promluv k mému duchu, oslov moje svědomí a zjev mi, ve kterých oblastech života se poddávám strachu. Vynes na světlo všecky mé pohnutky srdce a prosím usvědčuj mne a dej milost k pokání. Amen.
Zkusme si jen namátkou vyjmenovat nějaké druhy strachů.
Strach ze závazků
Strach z budoucnosti
Strach o své děti, manžela, rodinu
Strach z neštěstí
Strach z utrpení
Strach z rozvodu
Strach kázat evangelium
Strach o svůj život
Strach o svou pověst
Strach o svou vážnost
Strach z neuznání, pohrdání
Strach ze tmy
Fobie a úzkosti
Strach konfrontovat hřích
Strach kázat Boží slovo vhod či nevhod
Strach z vydoanost, podřízenosti
Strach z výsměchu
Strach ze zlých událostí
Strach položit svůj život za Krista
Strach zemřít sám sobě a ztratit svůj život pro Ježíše
Strach z mužů
Strach z autorit
Každý víme, kde se poddáváme nějakým obavám. Duch svatý nás usvědčí. Ne proto, aby nás odsoudil, ale proto aby nás něžně napomenul, přivedl k pokání, do Boží přítomnosti a ke svobodě v Kristu Ježíši. Vždyť dokonalá láska strach zahání. Dokonalá láska Boží zahání každý strach! Je cesta ven ze všech obav, starostí i těžkosti. Je cesta ven k úplné svobodě, kdy můžeme jednat na základě toho jak nám říká Boží slovo, můžeme dělat to k čemu nás povolal Bůh – ne se poddávat strachu, zůstávat v otroctví, ochabnout nebo nechat dílo nedokončené.
Oni nadnímzvítězili pro krev Beránkovu a pro slovo svého svědectví. Nemilovali svůj život tak, aby se zalekli smrti EKU Zjevení 12:11
My jsme zvítězili nad ďáblem i nad jeho zastrašováním. Klíčem je nemilovat svůj život, ale položit ho k Ježíšovým nohám a úplně ho ztratit pro něj. Pak se nemáme o co bát. Protože On je vlastníkem našeho života, protože On si své vlastnictví chrání sám. Pokud cítíš že by se tě to mohlo týkat, Duch svatý k tobě mluví, modli se za to. Pokud chceš, modli se třeba takto:
Pane Ježíši
Moc tě prosím, odpust mi že jsem se poddával/a strachu z ............., .................., .................. Odpust mi, že jsem se strachoval/a o svůj život přesto, že ty jsi řekl abych se nebál/a. Odpust mi, že jsem spoléhal na svou sílu a ne na Tebe a tak jsem dal/a strachu prostor. Odpust mi, že jsem se nechal/a ochromit, zastavit a neplnil/a jsem tak tvou vůli celým srdcem. Odpust mi, že jsem miloval/a svůj život a chtěl/a ho zachránit. Ty jsi ale řekl, že kdo o život přijde pro Tebe, nalezne jej a kdo ho chce zachovat ten o něj příjde. Prosím tě, vysvoboď mne z pout strachu. Já se zříkám strachu, obav a úzkostí ve jménu Ježíše Krista, odmítám se poddávat tomu zlému ve jménu Ježíš a ztrácím svůj život pro Ježíše, teď. Mám bázeň jen před svým Bohem, který mne osvobodil z moci hříchu a temnoty. Chvála Pánu, já jsem v dokonalé lásce, která nezná strach. Amen.
† 19. 12. 2010 | kód autora:
7MRVtrhne nejprv do cíkve
Ozeáš 6:1-11
Pojďme se vrátit k Hospodinu! On nás ranil a on uzdraví, udeřil a také ošetří.
Po dvou dnech nám život navrátí, třetího dne nás znovu postaví, abychom před ním mohli žít,
abychom Hospodina znali a znát ho chtěli stále víc. On se objeví tak jistě jako svítání, přijde k nám jako průtrž na podzim, jak jarní déšť, jenž zemi zavlaží."
Co mám s tebou, Efraime, dělat? Co s tebou, Judo, udělat? Vaše láska je jako ranní mlha, jak rosa, jež zrána vyprchá!
Proto jsem vás otesával skrze proroky, ubíjel jsem vás svými výroky, aby mé úsudky jak světlo zářily.
Chci totiž lásku, nikoli oběti, poznání Boha spíš než zápaly.
Oni však jako Adam smlouvu zrušili, ach, jak mi byli nevěrní!
Gileád je město lidí zločinných, plné krvavých šlépějí.
Jako loupežníci číhající na lidi, takto se tlupy kněží spolčují, aby na cestě do Šechemu vraždili, aby provozovali zvrhlosti!
V domě Izraele vidím hroznou věc: Efraim se tam zabývá smilstvem, poskvrňuje se Izrael.
Ale i tebe, Judo, čeká žeň
Probuzení může svým způsobem označovat rozpoznání vlastního hříchu. Rozpoznání toho, jak si vlastně stojím před Bohem, co se skutečně nachází v mém srdci. Srdce člověka zná nejlépe jenom Hospodin, musíme být ochotni nechat si ukázat, co v něm vidí. To je klíč ke změně. Pokání. Obrácení se. Změna v srdci. Hluboká pokora a odevzdání se Bohu v lásce.
Bůh není ten kdo bije svůj lid. Bůh je ten, kdo ho miluje, kdo ho vybízí k obrácení, kdo dává vodítka jak vyjít z dané situace. A pokud je lid nechápající, je Bůh ten, kdo s lítostí sleduje, jak na něj dopadají jeho soudy. Boží soudy nespočívají v tom že Bůh trestá, ale ve funkčnosti zákonů které vyřknul a které má každý svobodu přijmout, nebo odmítnout – ale pak si za své rozhodnutí musí nést následky. Vidím kolem sebe spoustu lidí, kteří nechápou a ptají se, proč mi Bůh nedá tohle? Proč ještě nevyslyšel moji modlitbu v této věci? Proč zažívám to a to? Odpovědět by se dalo mnoha způsoby. Základně a zjednodušeně je to tak, že špatně chápeš svůj život s Bohem. Základem těchto otázek je EGOCENTRISMUS. Tolik lidí v církvi je mylně orientováno směrem k Bohu v domění, že Bůh je, je dobrý, já se modlím, On dává, a všichni jsme šťastní. Mám svůj vyměřený modlitební čas, trochu času na Boží slovo, v tomto čase Bohu přednesu své prosby, trochu ho "pochválím" a čekám že se věci budou dít tak jak se modlím. Tak jak si představuji. (Už to je často výkon že se vůbec modlím a čtu si bibli). Takhle to ale vůbec není!! Je to hluboké nepochopení Boží podstaty a tím pádem i své vlastní podstaty a toho, proč jsem na této zemi, proč vlastně Bohu sloužím.
BŮH JE LÁSKA. Ty jsi na jeho obraz. Jediné co po nás Bůh chce je LÁSKA! Ježíš říkal, že kdo vidí mne, vidí Otce. A Ježíš byl služebníkem. Ježíš byl milující. Ježíš dal svůj život Otci, ať s ním naloží jak uzná za vhodné. Jak by se ti jevil takový Ježíš, který se denně modlí aby měl všeho dostatek, modlí se za nový dům, auto, modlí se za naplnění svých potřeb, a pak se pomodlí aby Bůh pomohl i zástupům, aby bylo probuzení, aby se k němu obraceli. Vrchol egoismu! Pak se není čemu divit, že ke svým modlitbám musíme přidávat i modlitby za uzdravení, osvobození, atd. zatímco máme chodit v lásce a zdraví. Když přidáme ke své zarputilosti ještě duchovní boj za průlom, není se čemu divit že jsme na pokraji odpadnutí a zhroucení když se nic nestane. JE V TOM BOŽÍ MILOST ŽE SE NESTANE NIC, protože by tě to odvedlo srdcem ještě dál od Boha, utvrdilo tě v tvých převrácených představách o životě s Bohem.
Dělejme věci jako Ježíš! Ježíš je dělal úplně OBRÁCENĚ! Nemodlil se za sebe, ale za druhé. Nechtěl pro sebe, ale pro zástupy. Nešlo mu o to zabezpečit svůj vlastní život – ale byl ochoten ho ztratit pro Otce a Jeho oslavení! Haleluja, to je tak krásný! Máme velké rezervy. Nebuď egocentrický, buď Bohocentrický! :-) Pak kdyby padaly trakaře, nehne s tebou nic. Když se budeš orientovat správným směrem, nebudeš zklamaný z nenaplněných VLASTNÍCH představ. Nejde o to, abychom byli šťastní, požehnaní, měli dostatek. Tak jako o to nešlo Ježíši. Jde o to, abychom se probrali, PROBUDILI, abychom šli a začali sloužit zástupům. Pokud bude tvé srdce ve správném postoji, pokud budeš ochoten být Jako Ježíš, pak budeš automaticky požehnaný, zabezpečený, budeš mít i dům, i auto jaké si přeješ.. protože Bůh je dobrý! Proč by ti to odepíral! - Leda proto, že vidí jak jsi na to fixovaný a špatně chápeš Boží podstatu i smysl tvého křesťanského života. Být jako Ježíš znamená být plný lásky. Být služebníkem. Zachovávat Boží přikázání. A pak se nebude třeba modlit za zdraví a sílu, prostě v ní jen budeme chodit a budeme vědět že na to máme nárok na základě duchovních principů a zaslíbení, které Bůh vyřknul.
Žalmy 41,2 Blaze tomu, kdo myslí na ubohé, ve zlý den mu Hospodin pomůže!
Žalmy 146,5 Blaze tomu, komu Bůh Jákobův pomáhá, tomu, kdo na Hospodina, svého Boha, spoléhá!
Přísloví 28,14 Blaze tomu, kdo je vždy opatrný, kdo zatvrzuje srdce, špatně dopadne.
Zjevení 16,15 "Hle, přicházím jako zloděj. Blaze tomu, kdo bdí a střeží svá roucha, aby nechodil nahý a nebyla vidět jeho hanba."
Žalm 32
Blaze tomu, komu jsou odpuštěny viny a jehož hříchy jsou přikryty.
Blaze člověku, jemuž Hospodin nepočítá provinění a jehož duch je beze lsti!
Dokud jsem mlčel, mé kosti chřadly, když celé dny jsem naříkal.
Tvá ruka tížila mě ve dne v noci, z mé mízy stal se letní suchopár. séla
Svůj hřích jsem však potom doznal tobě, své provinění jsem odhalil. Řekl jsem: "Vyznám Hospodinu své zločiny!" a tys mi odpustil mou vinu a hřích. séla
Ať k tobě modlí se každý věrný, dokud je čas tě naleznout; potom k nim nedosáhnou ani přívaly mocných vod.
Ty jsi má skrýše, před úzkostí mě chráníš, vítězným jásotem mě obklopíš!
Teď tě poučím, ukážu ti cestu, po níž jít; radu ti poskytnu, zrak k tobě obrátím:
Nebuďte nerozumní jako kůň a mezek, co musí být zkroceni uzdou a ohlávkou, než tě poslechnou."
Mnoha bolestmi trpí ničemní, doufajícího v Hospodina však láska obklopí.
Radujte se v Hospodinu, jásejte, spravedliví, vesele prozpěvujte, všichni upřímní!
† 19. 12. 2010 | kód autora:
7MRBůh miluje extrémisty
Měla jsem pár inspirativních debat a vyvodila jsem jeden z mnoha dalších úsudků: JEŽÍŠ MILUJE EXTRÉMISTY.
Co myslím extrémistou. Mám na mysli člověka, který v životě výjimečným způsobem trpěl. Každý člověk má něco za sebou, každý už se někdy s něčím potrápil, ale jsou "extrémní" případy. Mluvím o znásilnění, zneužití, týrání rodičem nebo manželem, blízká setání se smrtí, život v takových podmínkách, že jen vyprávění o tom vám nedělá dobře. A uvědomila jsem si, že nám prostě nedělá dobře slyšet o cizím tápení. Extrémní trápení tě samozřejmě extrémně poznamená. Zanechá tě jiným než zbylé procento společnosti. Tak to prostě je. Můžeme tvrdit že každý má stejné boje, ke každému je třeba stejný přístup, ale není to tak.
Jak probíhá takové setkání s extrémistou.. Pokud budu mluvit o církvi, kde se předpokládá že se onen extremista snaží jít za Bohem a snaží se být jako ostatní:
Pokud je to silná osobnost, naučil se se svým extrémem žít a nevypráví o něm na potkání. Pochopil, že ho stejně nikdo nepochopí. Což je fakt. Málo lidí pochopí něco co se jim ani ve snu nezdálo, natož aby něco z toho sami prožili. Navíc velmi brzo zjistí, že nejen že to nikoho nezajímá, ale ani nikdo není schopen to poslouchat. Prostě neví co na to říct, neví co poradit, nebo naopak má radu hned a většinou takovou aby debatu vzápětí uzavřel, řešení je jasný, tohle udělej a hotovo. Ale tak to taky nefunguje. Na druhou stranu, extrémista kdykoli cítí "svobodu mluvit" mluví. Má tu potřebu. A to je přirozené. Aby se totiž započal proces uzdravení, věci musí ven. Nejprve musí věci ven, a to možná i několikrát. A k tomu často extrémistům nedáváme příležitost. Proč? Máme z nich hrůzu. Možná ne z nich, ale z toho utrpení které z nich "vyzařuje" když začnou delší dobu vyprávět. Tím samozřejmě pomáháme extrémistovi cítit se ještě hůř, ještě víc jiný, extrémní, vybočující a nepřijatý. Žeru rady typu: Buď normální. Asi jakobys poradil člověku bez nohy: měj nohu. No, to by on rád, že. Ale tvoje rada je na dvojitý houby.
V církvi je plno lidí, které Bůh vytrhl ze světa, z nejhlubší beznaděje, dal jim novou víru, nový život, dal jim poznat svou lásku, ale to je jen počáteční předpoklad k započetí procesu uzdravení a osvobození. Aniž bych zabředala do "démonologie" která samozřejmě ve všem má své místo, je třeba začít tím, že je prostě budeme milovat a přijímat. Dáme jim prostor být sami sebou, ať jsou jacíkoli. Dáme jim prostor se vypovídat, i kdybych u toho měla vypnout mozek. Nebudeme plkat nesmysly a houževnatě radit - ve finále to ani není to co ten člověk potřebuje. Pouček a rad už bezpochyb slyšel stejně hafo. Taky má vlastní rozum. Tyhle věci se ale rozumu netýkají. Stačí když budeme milovat a naslouchat. Přijímat a dávat mu svobodu být sám sebou, aniž bych ho ještě více traumatizoval nějakou další vlastní klasifikací jeho osobnosti nebo chování. Co je mu po tom. Takový člověk chce stejně jenom úlevu a někde kousek pochopení a lásky. Tímhle se nastartuje proces. Bůh začne věci uvolňovat. Předpoklad je ale o věcech mluvit. A my to v církvi často slyšet nechceme. Tím ale tlačíme lidi do izolace a uzavřenosti. Není se čemu divit že tito lidé pak odejdou, jakkoli Boha milovali a jakkoli se snažili "být jako ostatní". Nejde totiž o snahu být jako ostatní. Musíš být uzdraven a osvobozen, abys dokázal dál následovat Pána. Pokud se to nestane, démoni se postarají o to, aby tě z církve vyrvali. Nejde žít v démonické povázanosti jen tak, že se snažíš to překonat. To nejde překonat. To musí být zlomeno. A je možné aby to bylo zlomeno. A bude, ale prosím, začněme tím že těmto lidem dáme prostor.
Jsi extrémista? Mám pro tebe povzbuzení. Ježíš Tě miluje tak extrémně, jak extrémní jen byla, nebo je tvoje bolest. Představ si svou duši jako hlínu. Představ si ostrý kůl bolesti který se do ní zarazil tak hluboko jak hluboko je tvé trápení. Když necháš Boha aby vytáhl kůl, zůstane prostor pro naplnění Boží láskou a milostí. Ta se vlije do rány jako živá voda. Tvůj extrémismus může být proměněn na Boží slávu! Můžeš extrémně hluboce zažívat Boží lásku, přízeň a přijetí. Můžeš mu být extrémně blízko a můžeš extrémně milovat druhé :-)
Ježíše odsuzovali za to, že trávil čas s těmi nejhoršími, s celníky a prostitutkami. To asi nebyli řadoví spořádaní občané, že? O čem si s nimi tak mohl povídat, napadlo tě někdy? Ale zjevně ho milovali. A on se jich zastával.
Lukáš 15,2 Farizeové a zákoníci mezi sebou reptali: "On přijímá hříšníky a jí s nimi!"
Matouš 9,13 Jděte a učte se, co to je: ‚Milosrdenství chci, a ne oběť.‘ Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky."
Marek 14,6 Ježíš však řekl: "Nechte ji! Proč ji trápíte? Vykonala na mně dobrý skutek.
Takže rada pro dvě skupiny lidí:
Pro extrémisty:
Bůh tě miluje tak, jak jsi. Bůh ti rozumí a rozumí hloubce tvé bolesti i samoty. Pokud chceš pomoc, uzdravení a svobodu, upni se na něj ze všech sil. Je to totiž jen On kdo ti může pomoci, i tím že pošle člověka. Neupínej se na lidi, neříkej svůj příběh nesprávným lidem. Mysli na to, že takových extrémistů jako ty je hodně a každý je v tom sám za sebe, mnozí z nich zažili možná i horší věci a hlavně třeba ani nepoznali Boha. Je svoboda i uzdravení v Kristu Ježíši. Ježíš je cesta, pravda i život. Pravda osvobozuje. Pravda je Ježíš. Čím více Ježíše ve tvém životě, tím více svobody a radosti. Nemysli na sebe ale na lidi, kteří prožívají podobné a ještě pořád chodí po světě aniž by jen věděli, že Ježíš přišel osvobodit zajaté, obvázat rány zkroušených srdcem. Můžeš být extrémní přínos pro Boží království! :) Chceš sklízet lásku a přijetí, zájem? Začni to rozsévat a bude i sklizeň. Neboj se, bojuj, bude dobře!
Pro zbytek:
Učme se naslouchat, přijímat a milovat. Učme se dávat druhým svobodu být v naší přítomnosti sami sebou. Učme se snášet utrpení pro Krista, i kdyby to mělo znamenat že vyslechnu utrpení někoho druhého. Neplýtvejme biblickými rozumy za každou cenu. Buďme milosrdní a trpěliví. Nechtějme všecko pořád nějak vyhodnocovat nebo posuzovat. Extrémismus nemusí být nutně jenom špatný. Lepší určitý typ extrémisty než studený církevní čumák který má na všecko "moudrou" odpověď. Ať je z extrémisty extrémní Boží muž/žena!! Možná i ty se pak pohneš dál.
† 19. 12. 2010 | kód autora:
7MRJsem znovuzrozený křesťan, aktivní člen státem uznané, registrované církve v ČR. Věřím v Boha a v Ježíše Krista, ve kterém jsem přijala odpuštění a nový věčný život :)
Sympatizuji s:
http://www.milost.cz/
http://www.milost.sk/
http://www.worldchallenge.org/en/node/10914
http://www.joycemeyer.org/OurMinistries/EverydayAnswers/everydayanswers.htm
http://www.pgmi.org.uk/welcome.htm
† 19. 12. 2010 | kód autora:
7MRPelištejci se shromáždili, aby bojovali s Izraelem. Měli třicet tisíc vozů, šest tisíc jezdců a lidu takové množství jako písku na mořském břehu. Přitáhli a utábořili se v Mikmásu na východ od Bét-ávenu. 6 Izraelští muži viděli, že se dostali do tísně a že lid je sklíčen. Lid se ukrýval v jeskyních, rozsedlinách, skalních stržích, slujích a jamách. 7 Hebrejové přešli Jordán do země gádské a gileádské, zatímco Saul byl ještě v Gilgálu; všechen lid, který šel za ním, byl zděšen. 8 Čekal sedm dní do chvíle, kterou určil Samuel, ale Samuel do Gilgálu nepřicházel a lid se od Saula rozprchával. 9 Saul tedy řekl: "Přineste ke mně oběť zápalnou a pokojnou." A obětoval zápalnou oběť. 10 Sotva skončil obětování zápalné oběti, přišel Samuel. Saul mu vyšel vstříc a pozdravil ho. 11 Samuel se ho otázal: "Cos to udělal?" Saul odvětil: "Když jsem viděl, že se lid ode mne rozprchává, neboť tys k určenému dni nepřicházel, a že se Pelištejci shromáždili v Mikmásu, 12 řekl jsem si: Pelištejci teď sejdou proti mně do Gilgálu a já jsem si nenaklonil Hospodina. A tak jsem se opovážil zápalnou oběť obětovat sám." 13 Samuel nato Saulovi řekl: "Počínal sis jako pomatenec. Nedbals příkazu, který ti dal Hospodin, tvůj Bůh. Tak by byl Hospodin upevnil tvé království nad Izraelem navěky. 14 Teď však tvé království neobstojí. 1.Samuelova 13:5-14
V tomto textu Na Izrael dolehla tíseň a lid byl sklíčen. Chystali se do boje a Saul měl jako král a vedoucí lidu od Boha instrukce. Čekat, dokud nepřijde Smuel. Chtěla bych se podívat na životní situace, kdy na nás doléhá tíseň a jsme sklíčeni. Co od nás v takovýchto chvílích čeká Bůh.
Každý člověk v určitých obdobích života prochází těžkostmi. I Boží slovo říká, že těžkosti přichází. Ale Bůh je ten, který vysvobozuje a na něho máme očekávat.
Mnoho zla doléhá na spravedlivého, Hospodin ho však ze všeho vysvobodí. Žalm: 34:20
I v těžkých obdobích a zkouškách máme tu milost upínat se k našemu Bohu. Jakákoli zlá událost nebo přesila vpadne do našeho života, může být přemožena Boží silou a jeho pomocí. Napadlo tě někdy, proč stále dokola přichází takové zkoušky? Možná Pán čeká, jak se v nich zachováš. Udržíš li se v poslušnosti a nebo si pomůžeš sám.
Představ si tu situaci. Jsi na bojišti, kolem tebe nepřátel jako písku na mořském břehu s oslnivě se lesknoucí zbrojí. Jednoznačně jsi ve velké tísni a jsi sklíčený. Nejen že se nehrneš do boje, ale naopak se schováváš v tmavých koutech. Saul byl v podstatě ve stejné pozici, on měl ale autoritu od Boha jednat a zmněnit úděl lidu. I Saul se určitě bál. Situace se vystupňovala tak, že všechen lid co šel za ním byl zděšen. Zděšení už je silný výraz pro obavy. Bůh to všechno pozoroval, ale ještě nezasáhnul. Proč?
Saul měl čekat sedm dní, na Božího proroka. Ten měl přijít a obětovat Bohu, dříve než Saul vyrazí do boje. Samuel však nepřicházel.
Také ti někdy připadá, že tvá zkouška, tíseň a zděšení neberou konce? Nechápeš proč Bůh přece nezasáhne? Modlíš se, voláš k němu, vyhlížíš pomoc – ale ona nikde. Saul také čekal a vidí že lid už se pod tíhou okolností a strachu začal rozprchávat. Také už můžeš mít pocit, že se kolem tebe všecko od základů hroutí a máš strach, že Bůh třeba nedorazí. Nebo dorazí ale už bude pozdě.
Ale Hospodin je všemocným Pánem. On je Pán i nad časem a On nikdy nic nepromešká! Saul na to ovšem nehleděl a udělal něco, co se Bohu nelíbilo. Přeskočme k tomu, že Bůh přišel, přišel Samuel a přišel včas, i když podle Saula už bylo pozdě. Ve verši 11 dokonce říká: "tys k určenému dni nepřicházel". Možná ti i Bůh dal konkrétní zaslíbení, konkrétní den, příslib pomoci. Ten den přišel a ty v hrůze vidíš, že se nic nestalo. V překladu NBK ve verši 11 Saul říká Samuelovi: "Když jsem viděl že se lid rozbíhá a ty v dohodnutý čas nejdeš.. Takže s hlediska viditelných věcí a pozemského času Samuel opravdu pozdě přišel, ale ne tak záchrana od Boha. Verš 12 končí: Proto jsem se odhodlal přinést tu oběť sám. Překlad ekumenický: A tak jsem se opovážil zápalnou oběť obětovat sám.
Saul byl ve velmi těžké situaci ohrožení života a s ním byl ohrožen i všechen lid. Druhým rokem kraloval, a už v druhém roce se dozvěděl že o královský trůn přijde. Proto, že pochyboval o Bohu. Jednal ze strachu a nedůvěry, jednal tak jak se rychle rozhodl, aby sám zachránil situaci, která se začínala vymykat z rukou. Potíž je, že my lidé dokážeme Bohu vělmi pěkně důvěřovat především, když se máme dobře. Dokážeme to i v těžkostech, i ve stupňujících se těžkostech, ale opravdový problém přichází, když se situace začne vymykat z rukou, když zjevně ztrácíme nad věcmi kontrolu. To je ale přesně ten mezník, kam nás Bůh chce přivést. Díky této zkoušce můžeme udělat ten opravdový skutek víry – totiž nedělat nic a sledujíc jak se okolnosti hroutí, čekat na Boha a jeho pokyn, s vírou že přijde včas.
Saul to nedokázal. Pod tlakem okolností se uchýlil k tomu, naklonit si Hospodina sám. Řekl bys, snad to Bůh pochopí, byla to přeci neúnosná situce. A přesto to byl v očích Boha hrubý přestupek a následkem tohoto skutku mu bylo oznámeno, že jeho království neobstojí a přitom mohlo být upevněno navěky. Chápete, v jediném momentu se Saul dozvěděl: Dnes tvé kralování mohlo být upevněno navěky - dnes se ale rozhodlo že tvé kralování neobstojí. Možná celá ta situace byla "nastrojena" jen proto, aby se Saul osvědčil a jeho kralování bylo upevněno navěky. Saul ale neuspěl. Neposlechl Boha, jakkoli se nám to může zdát omluvitelné, neposlušnost je hřích a podle jeho hříchu s ním Bůh naložil.
Proto máme v období zkoušek dvě možnosti. Budeme poslušní Bohu, dokážeme čekat, i když pomoc nepřijde v pravý čas, i když okolnosti mluví tak že jestli teď něco neuděláš o všecko přijdeš. Právě tehdy se ale rozhodni: "Ne, já nespolehnu na vlastní sílu. Budu poslušný a počkám na Hospodina. On mne vždy ze všeho vysvobodí, v pravý čas. Okolnosti možná říkají, že je pozdě, ale poslední slovo Bude mít Bůh. Potom budeš blahoslavený, který doufá v Hospodina a neopírá se o tělo a vlastní síly.
Ujišťuji tě, Bůh vždy dorazí včas a jen On sám ví kdy to je. Je jen na tobě, jestli se mu to rozhodneš uvěřit.
Izajáš 60,22 Z nejmenšího jich bude tisíc, z nejnepatrnějšího mocný národ. Já jsem Hospodin, vykonám to spěšně, v pravý čas."
Ezechiel 34,26 Obdařím je i okolí svého pahorku požehnáním a v pravý čas sešlu vydatný déšť; budou to deště požehnání.
† 19. 12. 2010 | kód autora:
7MR2. Paralipomenon 5,14 Kněží se kvůli tomu oblaku nemohli postavit ke službě, protože Hospodinův chrám naplnila Boží sláva.
Klíč k tomu být svobodný, uzdravený, osvobozený, pokojný, radostný (a to permanentně) je být schopen se v jakémkoli životním období prodrat do Boží blízkosti. Bůh je živý, Boží přítomnost je slavná a přemáhající. Boží přítomnost působí zázraky. Boží přítomnost tě nezanechá stejným. Boží přítomnost je svatost, čistota, sláva, záře, láska která člověka přemáhá a pohlcuje. Boží přítomnost tě bude oblévat tím víc, čím víc budeš číst Jeho slovo s očekáváním a vírou. Boží přítomnost tě bude oblévat tím víc, čím více se Bohu dokážeš otevřít a ze srdce ho náramně chválit :) Předpoklad je upřímná touha.
Tohle nemůžeš znát, pokud ses s Bohem ještě nikdy nesetkal. Všecko je jednou poprvé :) A tohle poprvé je to nejdůležitější pro tvůj život. Bůh existuje, je živý, mluví k člověku, k jeho srdci, dotýká se.. i dnes uzdravuje nemocné, odpovídá na modlitby. Stačí když Ho poprosíš aby se ti dal poznat. Aby přišel. Udělej to s vírou a On ti odpoví.
Copyright © 2008-2012 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.
